Návštěva fyziologických laboratoří na Lékařské fakultě OU


 
Návštěva fyziologických laboratoří na Lékařské fakultě Ostravské univerzity (pondělí 22. říjen 2012)

Jednou takhle v pondělí museli studenti, kteří si vybrali biologicko-chemický seminář, spolu s několika zájemci o biologii ze třetího ročníku, vstávat o hodinu dříve, než jsou normálně zvyklí. Byla naplánována exkurze na pracoviště Ústavu fyziologie a patofyziologie při Lékařské fakultě Ostravské univerzity. I přes brzké ranní hodiny přijel náš lídr Jaroslav na sraz s dobrou náladou, ačkoliv o minutu později. Naštěstí jsme se přesunuli do budovy lékařské fakulty včas a tímto začala exkurze.
Ihned se nás ujal tamější pan profesor Zdeněk Jirák, v minulosti dlouholetý vedoucí Ústavu fyziologie a patofyziologie při Zdravotně-sociální fakultě (v současné době Lékařské fakultě) Ostravské univerzity a mimochodem i dědeček nejmenovaných studentů našeho gymnázia. Ze začátku probíhala exkurze v laboratoři, kde se vyšetřují klienti, zejména sportovci při zátěžových testech. V plánu byla i ukázka zátěžových testů, ale nakonec z toho byla jen taková "módní přehlídka" účastníků těchto testů. Náš pan profesor biologie už dříve musel vybrat někoho, kdo pojede místo něj na rotopedu a ukáže ostatním, jak to při vyšetřování klientů na těchto ústavech chodí. Vybral mne jakožto sportovce o trochu zdatnějšího, než je on sám. Když přišel čas, usedl jsem na rotoped. Dostal jsem sporttester kolem hrudi a na hlavu masku podobnou náhubku pro psy, jen s rozdílem, že do ní vedl drát. Plán byl následující – vydržet šlapat na rotopedu co nejdéle, zátěž se měla zvyšovat a ostatní by se měli smát zadýchanému klukovi v náhubku a při tom sledovat jeho dechovou frekvenci i zrychlující se činnost srdce. Když jsem se srovnal s tím, že mě vidí tolik lidí s náhubkem, se kterým mimo jiné trávím čas pouze, když jsem sám doma, byl jsem připraven pustit se do šlapání. Z ničeho nic mi můj zdravotní doprovod sdělil, že mají nový počítač a že rotoped k němu není asi ještě připojený. Zkrátka technika zklamala. Tím můj zátěžový test skončil.
Poté jsme směřovali do části laboratoře, kde byl přístroj pro vyšetřování kostní denzity. Simča, studentka třetího ročníku, jakožto jediná odvážná, která se přihlásila dobrovolně, si lehla do přístroje. Všichni byli zklamaní, když nám pan profesor Jirák řekl, že přístroj snímá kosti i přes oblečení. Po pár minutách jsme mohli vidět pět posledních a zároveň největších bederních obratlů naší spolužačky. Naštěstí byla jejich denzita naprosto v pořádku. Exkurze skončila v místnosti, kde se Honza, student  prvního ročníku, ujal pozice svalovce a ukázal nám na přístroji PowerLab elektromyografický záznam činnosti jeho svalů, konkrétně bicepsu a tricepsu. Když zatnul biceps, praskla na monitoru obrazovka a tím exkurze skončila.
Dozvěděli jsme se spoustu užitečných a cenných informací z oblastí fyziologie lidského těla, hlavně o možnostech vyšetřování statických a dynamických plicních objemů, které patří k důležitým ukazatelům správné činnosti dýchací soustavy člověka. Poté jsme směřovali - kam jinam než do školy, kde jsme rádi strávili zbytek pondělní výuky.

Lukáš Přebinda, student 3. A