Krajní meze, aneb kdo je vlastně oběť a kdo útočník?



Krajní meze, aneb kdo je vlastně oběť a kdo útočník? (čtvrtek 13. únor 2014)
 
Ve čtvrtek 13. 2. navštívili předplatitelé další ze série představení v Komorní scéně Aréna. Tentokrát se jednalo o žánr, který jsme ještě v Aréně neviděli, a to psychologický thriller s názvem Krajní meze. Hru napsal americký dramatik Williama Mastrosimone a zrežíroval ji Grzegorz Kempinsky, který má na svědomí jednu z nejúspěšnějších her Arény Plešatou zpěvačku.
Hra se týká sexuálního násilí, uvádí ji motto "jedna dobrá rána zmůže víc než soudce, porota a žalobce" a hraje si s faktem, kdo je ještě oběť a kdo útočník. Odehrává se v 80. letech v USA v domě, kde společně bydlí tři mladé ženy. Vše začne, když hlavní hrdinku Marjorie navštíví sympatický Raul, který tvrdí, že hledá svého kamaráda, který má v domě bydlet. Jeho záměr je však úplně jiný, a to Marjorie znásilnit. Marjorie se mu však ubrání a začne se sama mstít a brát spravedlnost do vlastních rukou, protože si myslí, že kdyby násilníka předala policii, ušel by trestu. Tehdy přicházejí domů i ostatní dvě spolubydlící a snaží se společně situaci vyřešit. I přes mnohé naturalistické prvky, kdy se pokouší Marjorie Raula dokonce zabít, se však nakonec smíří a Raul končí na policii.
Hlavní zápletka však zůstává pro diváky utajená až do posledních chvílí, protože děj není chronologický a postupně se doslova skáče mezi různými scénami tak, jak se příběh dozvídají jednotlivé postavy. Proto musím vyjádřit obdiv hercům, kteří se skvěle ujali svých rolí a dokázali se přizpůsobit každé situaci. Dále musím pochválit i skvěle vyřešené vyjadřování násilí pomocí jednoduchých gest jako např. klepáním kladiva do dlaně.
Pro mě bylo představení velmi zajímavé a napínavé, protože dokázalo skvěle vtáhnout do děje a divák se mohl vžít do situace postav. Celkově hru hodnotím kladně.

Pavla Soušková, studentka 2. A