Štěpánova divadelní anabáze


 

Štěpánova divadelní anabáze (středa 21. květen 2014)

Ve středu 21. května proběhlo divadelní představení s názvem Perfect Days v Divadle Antonína Dvořáka a zúčastnila se ho i "průměrně-valná" většina studentů našeho gymnázia. Pro mě osobně byla cesta, která mě dovedla k tomuto představení, zajímavější než představení samotné. Abych to uvedl na pravou míru, nejprve jsem si poctivě zakoupil lístek, avšak některé recenze a ostatní studenti mě přesvědčili, že hra nesklízí v jejich očích příliš velké ovace. Lístek jsme proto (později se ukázalo, že výhodně) prodal jinému studentovi našeho gymnázia. Z čehož jsem měl nakonec dobrý pocit, protože jsem tím rovněž napomohl jednomu nadějnému mladému páru od dočasného odloučení. V den představení mi ale byl nabídnut jiný lístek, který jsem ve finále získal zdarma, jelikož studentka, která mi ho věnovala, opakovaně odmítala jakékoli finanční nebo naturální vyrovnání (tímto jí ještě jednou děkuji). Třešničkou na dortu se stala má cesta k divadlu, když jsem vystoupil dvě ulice od něj a poté omylem putoval 15 minut na opačnou stranu.
A nyní k samotnému představení, které se již nyní určitě dostalo až do pozadí mého příběhu. Hra Perfect Days je konverzační komedie skotské autorky Liz Lochheadové. V našich vodách se proslavila především v podobě stejnojmenného českého filmu, který ovládl nejen tuzemská filmová plátna před třemi lety. Hlavní hrdinkou příběhu je kadeřnice Barbara, která má na první pohled bezproblémový život, zčeřený snad jen neustálou přítomností své pečující matky. Avšak postupem času si Barbara uvědomuje, že jí v životě něco chybí a že jí tikají biologické hodiny, a tak začíná její hledání ideálního muže, který by jí pomohl počít vytoužené dítě. Víc vám neprozradím, zčásti také proto, že jsem to zapomněl, ale hlavně abych vás nepřipravil o případný budoucí divadelní zážitek.
Mně osobně hra nepřipadala špatná, jenom si myslím, že jsem nebyl správnou cílovou skupinou publika, kterou bylo, předpokládám, hlavně ženské osazenstvo. Herci byli výborní, jenže pro tak velké divadlo se takováto komornější komedie rozhodně nehodila, protože jim chvílemi, především vzadu, bylo opravdu špatně rozumět. Ale já si ani nemám na co stěžovat, když jsem měl lístek zadarmo…bylo to fajn.

Štěpán Pravda, student 3. A

 

 

Alexandra Gasnárková a Rrenáta Klemensová.