Pension pro svobodné pány


 
Návštěva Pensionu pro svobodné pány (středa 4. únor 2015, Komorní scéna Aréna)

Ve středu 4. února 2015 navštívili zájemci z řad studentů našeho gymnázia divadelní představení "Pension pro svobodné pány" v ostravské Aréně. I já jsem byl jedním z nich a tímto článkem bych vám chtěl vylíčit, jak tato akce probíhala z pohledu mé osoby.
Představení začínalo v předvečerních hodinách a všichni jsme si dali pozor, abychom na představení dorazili s předstihem… ačkoliv výjimky se našly. V předsálí jsem zahlédl několik známých tváří. Po vstupu a usazení do hlediště nás ještě zarazilo zvukové upozornění, abychom si laskavě vypnuli své telefony. Toto upozornění někteří lidé asi brali jako vtip, protože v první půlhodině představení opravdu telefon jedné z divaček zazvonil. Nyní ale k představení.
Název představení (Pension pro svobodné pány) zároveň prozrazuje i místo, v němž se celý děj odehrává. Některá dramatická díla se snaží do časového rozmezí okolo dvou hodin vměstnat rozmanitá prostředí, životní události a spoustu postav. "Pension" byl však v tomto ohledu jiný. Nejenže se celá hra odehrávala na jednom místě, i časově probíhala od večera do rána. Nechci prozradit hlavní události hry, protože bych každému, kdo si tento článek čte, doporučil zajít si na představení. Herecké výkony byly na můj nepříliš znalý pohled fenomenální a impozantní byla i menší improvizace, která k takovýmto představením prostě patří. Například něco jako zdánlivě chybnou choreografii využili herci jako humornou situaci, takže například průchod postav zdmi byl doprovázen podivováním okolních zúčastněných. Stejně tak působilo poukazování na zbytečnost svíček, když nedaleko je lampa, nebo porušování čtvrté zdi a reagování postav na diváky.
Jsem si jist, že všichni diváci odcházeli s příjemným pocitem a rozhodně pobaveni. Před představením jsem obdržel několik kladných ohodnocení od svých známých a po této zkušenosti musím jenom souhlasit. Kdo ještě neviděl, "Pension pro svobodné pány", měl by ho mít seznamu her, které je dobré zhlédnout.

Petr Sedláček, student 3. A